Johna Jackson Millera jsem měl vždycky rád. I když nepatří mezi moje top Star Wars autory, nemám s ním problém a zatím mě, co se Legends týče, nikdy nezklamal. Navíc když jsem prvně slyšel o Ztraceném Sithském kmeni, byl jsem u vytržení. „Jakože to bude opravdu o Sithech? A dokonce v období Staré Republiky? Sem s tím!“
První krátký příběh začíná, jak vyplývá i z úvodu, opravdu akčně a svěže. Ještě lepší ale je, že autor nikdy nešlape na brzdu. Pořád se něco děje, dialogy nejsou prázdné a zrcadlí přesně to, co se právě odehrává. Nikde se zbytečně nespekuluje ani nefilosofuje, snad s výjimkou závěru, kde je to nicméně na místě. Miller zde zatím neřeší žádnou hlubokou psychologii postav, ale je nutno říct, že i tak se povedly a už jenom to, že pracuje se Sithy (s oběma významy) mi osobně dělá obrovskou radost. Kdo by přece chtěl další Jedie, ne? Pfff. Mezi hlavní postavy patří již zmíněný kapitán Yaru Korsin, jeho nevlastní bratr Devore s chotí Seelah. Vedlejší charaktery moc prostoru nedostanou, což je ale vzhledem k rozsahu první části samozřejmé. Sympatické je, že autor pracuje s postavami i příběhem v celogalatickém měřítku. Není zde jenom skupina postav ztroskotaných bůhvíkde, bez minulosti a kompletně odříznuta od dění v galaxii. Zatím. Všechno je na pozadí určitých událostí, konkrétních důvodů a činů bytostí, které jsou pro mnohé čtenáře známé. Zde se ukazují i Millerovi poznatky a vědomosti o období Staré Republiky, galaktických konfliktech a osudech Sithských Lordů (bodejť by ne, když je také autorem komiksů Knights of the Old Republic). Proto zde naleznete jména jako Naga Sadow, Marka Ragnos či názvy starodávných ras, jakými jsou třeba Massassiové.
Nic ale nemůže být dokonalé, a tak i zde mi vadila jedna věc. Použití jména Harbinger pro Sithský dreadnaught, který zde vystupuje jako sesterská loď naší ztroskotané kocábky. Čtenáři a fandové, kteří hráli videohru Knights of the Old Republic II si totiž můžou zde vystupující dreadnaught jednoduše plést se stejnojmenným křižníkem třídy Hammer-head, který jsme měli možnost vidět a navštívit v úvodu zmiňované hry. A to jsme jenom v období Old Republic. Jinak Harbingerů bylo v jiných érách hned několik.
Můj dojem z první povídky Ztraceného kmene je ale celkově výborný, příběh je zajímavý, jedná se o něco jiného, než s čím se čtenář Hvězdných Válek běžně potýká, přičemž v tom nejlepším slova smyslu. Na konci se vás zmocní pocit, který vás vybízí číst další povídky z antologie, protože prostě musíte vědět, co bude dál. A můžu snad říct, že to všechno neskončí jenom u Ztraceného Sithského kmene, protože Paul Kemp na tuhle linii navazuje i ve svých románech Crosscurrent (Protiproud) a Riptide (Odliv), a rovněž se s tímhle společenstvím setkáme i v sérii Fate of the Jedi (Osud rytířů Jedi).
„Bylo naším osudem přistát na téhle skále – a my jsme spjati naším osudem.“ – Yaru Korsin